Brdy
Publikováno 09.03.2014 v 05:23 v kategorii články, přečteno: 167x
Brdy
Jak to vlastně všechno začalo? Odmalička jsem hrál fotbal a neměl čas na nic jiného,vydrželo mi to až do 42 let a pak přišel problém .Bylo mi doporučeno nechat si operovat obě kolena což mě donutilo skončit a najít si jiné sportovní vyžití,ale jaké ???Náhoda tomu chtěla a při posezení nad zlatým mokem mi kamarád Jula položil otázku : ,, máš kolo ?? tak pojeď v sobotu se mnou do Brd ! ´´A tak jsme vyrazili na Padrťské rybníky a z jedné soboty se stal zvyk na každý víkend a každý volný den .Najednou člověk zjistí že žije v tomhle místě od narození a nezná tolik věcí za humny.Z jedné vyjížďky je najednou 2,5 roku ježdění po Brdských cestách ,kopcích a všech možných vyhlídkách.Za těch 2,5 roku už to dělá takřka 13000 km.Matně si vzpomínám na první výjezd na Jordán jak mi ty kopce připadali strašný a cesta daleká a pak najednou s najetými kilometry zjistí člověk že je to kousek a kopec už mu tak strašný nepřipadá.Jula mě za těch 2,5 roku naučil spousty cest a tras kde se dá něco vidět a nebo se jen projet a užít si den.Po půl roce přišel čas koupit si nové kolo a s novým kolem začlo dennodenní ježdění ,každou volnou chvíli využít k projížďce,vlastně se z toho stala taková droga – zdravá!Projeli jsme snad všechny dopadové plochy, pozorovatelny a spoustu krásných míst.Nikdy bych nevěřil kolik krásy tenhle vojenský prostor skrývá,kolik nádherných koutů ,studánek ,potůčků a potoků se skrývá v Brdských lesích.Kdo nezkusí a neprojde nebo neprojede nikdy asi nepochopí jak to v člověku změní vztah k přírodě .Kdo nezažil ten nádherný klid jen šumění větru v korunách stromů a zpěv ptáků,přebíhající stáda vysoké zvěře,lišku lovící v trávě nikdy asi nepochopí že to není jen jízda na kole ale i ohromná relaxace a balzám na duši unavenou každodenním shonem a někdy i nutností komunikace s lidmi.Jsou dny kdy je člověk rád že jede sám ,šlape si svým tempem a když chce zastaví ,třeba na hrázi Padrťského rybníka .
Lehne si na hráz a když má štěstí může pozorovat jak nad hladinou krouží pár mořských orlů,nebo jen tak sleduje vlnky na klidné hladině s občas vyskakujícími rybami nebo klidně proplouvajícími labutěmi.Je tady spousta krásných míst kde člověk jen němě přihlíží a rozhlíží se . Kdo to jednou zažije a umí si to užít se sem už pořád bude vracet.Kromě krás jsme tu zažili i chvíle kdy příroda umí ukázat svou drsnější tvář a sílu,zažili jsme jízdu ve sněhové vánici kdy nám cesta v létě trvající hodinu trvala 3 hodiny a to jsme místy tlačili kola skoro poslepu a vrstvou 30 centimetrů sněhu,nebo větrnou smršť kdy 15 minut před naším průjezdem popadal kus lesa jak sirky,museli jsme ty haldy padlých stromů obcházet lesem velkým obloukem a proč to nepřiznat i se strachem .
Byli jsme moc rádi že vidíme sádky v Mirošově.Ale i přes někdy krutou tvář přírody se člověk neubrání dojmu že ta krásnější tvář má převahu a začne se podvědomě chovat tak jak by měl ,tiše našlapuje aby nevyplašil pasoucí se stádo laní ,neutrhne ani sebekrásnější kytku jen se potěší její krásou,najednou zjistí že když dorazí domů má plné kapsy obalů od jídla aniž by je někde pohodil,Prostě si k přírodě a jejím krásám postupně vypěstuje úplně jiný vztah než měl .Takže vás vlastně příroda svou krásou i vychovává.Dost už o krásách přírody a trochu z jiného soudku. Jula mě zavedl i do krásné malé hospůdky zvané Nepál.Postupem času se nám stala jakousi základnou a místem kde končíme naše vyjížďky u výborných polévek a dobrého piva. Poznali jsme tu spoustu dobrých a veselých lidí kteří nás postupem času začli brát jako dva kamarády a blázny u kterých je jistota že se staví za každého počasí a kdykoliv jsou poblíž. Dušan s Jitkou se stali našimi kamarády a tak už tady probíhají i oslavy našich narozenin a nejednou při nepřízni počasí se z nás stali i jejich hosté na přespání.Začli jsme postupně i jezdit závody horských kol a tak se zrodil i Jula team Nepál.
Martin 68
Komentáře
Celkem 0 komentářů